Jihočeské matky

Sdružení Jihočeské matky se již několik let snaží zapojit do procesu schvalování prodlužování provozu jednotlivých bloků Jaderné elektrárny Dukovany (JEDU má v provozu 4 bloky, provoz jednotlivých bloků byl prodlužován v průběhu minulých dvou let).

„Svou žádost o účast v řízeních jsme opírali o zákon 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. SÚJB však naši účast opakovaně odmítal s odůvodněním, že proces prodlužování provozu jaderných zařízení podléhají atomovému zákonu č. 18/97 Sb., kde je jediným účastníkem řízení provozovatel, v tomto případě ČEZ. V případě povolení prodloužení 3. bloku JEDU jsme se proto rozhodli argumentovat rovněž s odkazem na Aarhuskou úmluvu a evropské směrnice“, říká Monika Machová – Wittingerová.

Stávající znění atomového zákona, které zajišťuje účastenství pouze provozovateli (ČEZu), je podle našeho názoru v rozporu se závazky České republiky vyplývajícími z tzv. Aarhuské úmluvy1) a ze směrnice Rady ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí v platném znění. Podle obou těchto dokumentů má Česká republika povinnost zajistit účast tzv. dotčené veřejnosti v řízení o povolování jaderných zařízení. Dotčenou veřejností se rozumí nejen osoby, které mohou být ovlivněny provozem jaderného zařízení např. osoby žijící v okolí JEDU, ale z definice i občanská sdružení, která se zabývají ochranou životního prostředí.

Dotčená veřejnost musí mít možnost vyjádřit své připomínky k prodloužení provozu jaderného zařízení, a to ve fázi, kdy jsou všechny varianty otevřené. Správní orgány by měly tyto připomínky v rozhodnutí zohlednit.

Stávající atomový zákon i postup správních orgánů neumožňuje efektivní zastoupení dotčené veřejnosti v řízení o prodloužení provozu jaderného zařízení, což je v rozporu s výše uvedenou Aarhuskou úmluvou i směrnicí. V případě, kdy je prodloužení provozu jaderného zařízení jediným povolovacím řízením, je podle našeho názoru nezbytné, aby správní orgány (resp. příslušné soudy v přezkumném řízení) účast občanských sdružení v řízení dovodily.

Provoz Jaderné elektrárny Dukovany je třeba posuzovat nejen z hlediska technického, ale také z ohledem na její vlivy na životní prostředí.

Zástupci obou sdružení k tomu uvádějí:

„Jaderná elektrárna Dukovany není vybavena kontejnmentem (reaktorový sál je chráněn pouze lehkou ocelovou konstrukcí). Na rozdíl od jiných jaderných elektráren čerpala tato elektrárna v minulosti chladicí vodu ze stejné nádrže, do které vypouští odpadní vody s tritiem (v důsledku toho mohlo docházet ke skrápění okolí tritiovými vodami přes odpar z chladicích věží), zda došlo do současné doby ke změně technologie vypouštění tritiových vod není známo. Ze studie 2), která hodnotila zdravotní stav obyvatel v okolí JEDU mj. vyplynulo, že dochází k signifikantně vyššímu výskytu počtu onemocnění nádorů mízní a krvetvorné tkáně. Ačkoli toto zjištění autoři studie nedávají do přímé souvislosti s provozem JEDU, doporučují však ve studiích pokračovat. Na zvýšenou koncentraci proteinu p53 3) v lymfocytech pracovníků JEDU poukázali autoři studie 4), která byla prováděna v rámci Mekského procesu. Také tito autoři považují za důležité ve studích pokračovat. Ani v jednom případě se však tak neděje“.

Provoz jaderných zařízení a jeho délka mají tedy bezesporu vliv na životní prostředí. Domníváme se proto, že účast občanských sdružení a potažmo veřejnosti, je i v případě prodlužování provozu jednotlivých bloků JEDU opodstatněná a smysluplná.

Účastí veřejnosti jsou alespoň mírně vyvažovány jednostranné tendence jediného účastníka řízení (v tomto případě ČEZu), který má pragmatický zájem na prosazení pouze svého záměru.

„Naší snahou nejsou obstrukce, ale snaha o kultivaci práce úřadů, které by se měly vypořádávat s připomínkami od různých subjektů a uvažovat tak v širších souvislostech. V případě správních řízení, týkajících se jaderných zařízení si zatím bohužel o nezávislosti úřadů můžeme nechat zdát,“ říká Vladimír Halama.

„Zdá se nám, že se Česká republika začíná podobat místům, kde se díky přítomnosti jaderných zařízení, vytvořily ostrůvky totalitního myšlení v jinak celkem demokraticky kultivované společnosti“, uzavírá Monika Machová – Wittingerová.

Kontakty:

Ing. Monika Machová – Wittingerová, Jihočeské matky, o.s., tel.: 603 516 603
Ing. Vladimír Halama, V havarijní zóně Jaderné elektrárny Temelín, tel.: 606 134 485
Mgr. Martin Šíp, právní zástupce AK Korbel, Tuháček & partneři, s.r.o., tel.: 775 690 740

Odkazy a vysvětlivky:

1) Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí přijatá dne 25. června 1998 v Aarhusu. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 124/2004 Sb. m.s.
2) Kotulán J., Smékal V., Roth Z, Peltan I.: Zdravotní stav obyvatelstva v oblasti vlivu energetické soustavy Dukovany – Dalešice, 1996.
3)Zvýšenou hladinu p53 lze považovat za biologický účinek dlouhodobého působení nízkých dávek ionizujícího záření na lidský organismus, může jít o adaptivní odpověď – obranu organismu, o indikaci zvýšeného rizika mutací a o indikaci závažného poškození genetického materiálu.
4) Šrám R., Rössner P. Jr., Rubeš J., Topinka J., Rössner P.: Hodnocení genetické zátěže pracovníků jaderných elektráren, 2007.