Jihočeské matky

Měli byste vědět....

Jaké jsou zdroje ionizujícího záření? Proč je důležité být o něm informován?

 Zdrojů produkujících ionizující záření stále přibývá (mobilní telefony a jejich vysílače, rentgeny, počítače, vedení elektrického proudu). Kromě toho jsme neustále vystaveni přirozenému ionizujícímu záření z kosmu a přirozenému záření z prvků obsažených v zemské kůře. Jaderné elektrárny jsou jedním z významných zdrojů ionizujícího radioaktivního záření. Do životního prostředí vypouštějí radionuklidy. Člověk nemůže svými smyslovými orgány vnímat ani aktivitu radionuklidů, ani záření, které vysílají. K jejich průkazu se používá zvláštních měřících zařízení. Jsme tak odkázáni na údaje provozovatelů těchto zařízení a na údaje Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Za běžného provozu nemusí radionuklidy uváděné do okolí jaderného zařízení dosáhnout stanovených hygienických limitů. Může se však stát, že dojde k události, při které se do životního prostředí dostane radioaktivní látka v množství, které překročí z hlediska příslušného časového úseku stanovený limit. 

Unikla radioaktivní látka - zapomeňte 

Příkladem je únik radioaktivního jódu v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy v červenci 1997. Jak uvádí článek v Lidových novinách ze 14. 8. 1997, během několika hodin uniklo do ovzduší více radioizotopu, než kolik činí týdenní bezpečnostní limit. SÚJB zveřejnil zprávu o této tzv. provozní poruše s více než měsíčním zpožděním. Pracovníci SÚJB tvrdili, že k ohrožení okolních obcí ani zaměstnanců Ústavu nedošlo. Pokud však neměli lidé v okolí řežského ústavu dostatek jódu, je velká pravděpodobnost, že se v jejich organismech radioaktivní izotop nahromadil, a že došlo k následnému slabému ozáření štítné žlázy. Lékaři varují, že účinky radioaktivního ozáření na štítnou žlázu se v organismu násobí a mohou se projevit za mnoho let nebo i v dalších generacích.

Mohou nízké podlimitní dávky záření poškodit zdraví? 

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď, neboť velice důležitou roli zde hraje citlivost jednotlivého organismu. Každý člověk reaguje na záření individuálně. To souvisí mj. s celkovým zdravotním stavem, dědičnými předpoklady, atd.. Nikdo se nemůže spolehnout na to, že určitá dávka radioaktivního záření, byť v rámci hygienického limitu, je pro něj ještě bez následků. Právě ta totiž může znamenat začátek poškození organismu. Vzhledem k tomu, že záření působí bezprostředně na buňky, resp.strukturu molekuly DNA, která je nositelkou dědičné informace, nemusí poškození postihnout přímo nás, ale naše potomky. 
Důležitý účinek ionizujícího záření spočívá rovněž v poškození imunitního systému, jehož poruchy mají za následek zmenšenou odolnost vůči onemocnění, rozvoj onemocnění imunitního systému a možné zvýšené nebezpečí onemocnění rakovinou. Odborná veřejnost není v otázce vlivu nízkých dávek záření na naše zdraví jednotná. Např. v Německu existuje skupina vědců a lékařů, kteří upozorňují na škodlivost i nízkých dávek záření. Naopak, mnozí odborníci považují nízké dávky záření za neškodné. 

Nestochastické a stochastické účinky záření 

Za nestochastické se označují ty škody, při nichž je poškození zdraví závislé na velikosti obdržené dávky. Důsledkem je poškození velkého množství buněk. Patří sem např. nemoc z ozáření, poškození kůže, oční čočky, znetvořeniny plodu a poruchy plodnosti. 
Za stochastické se označují škody, u kterých je rozsah poškození relativně nezávislý na výši obdržené dávky. Důsledkem jsou změny pouze jedné nebo několika málo buněk. Nejznámějším příkladem stochastického poškození je rakovina, přičemž i velmi nízké dávky mohou zvýšit riziko vzniku rakoviny.

Kumulativní a synergické účinky 

Škodlivých vlivů máme ve svém okolí mnoho. Naše zdraví závisí nejen na dědičné dispozici, ale v současné době je jeho kvalita stále více spojována s tím, co dýcháme, kde žijeme, co jíme a pijeme. Jižní Čechy jsou považovány za jeden z "nejzdravějších" regionů. Není to tak jednoznačné. Na velké části území jsou lidé vystaveni působení radioaktivního plynu - radonu unikajícího z podloží. Radon je považován za rizikový vzhledem k našemu zdraví. 

Podle odborníků může takováto souhra řady škodlivých aspektů nepříznivě působit na zdraví zde žijících lidí. Bohužel, u nás se této problematice kumulativních a synergických (součtových a spolupůsobících) vlivů nevěnuje prakticky žádná pozornost!! Ani v okolí Temelína se tedy těmito problémy dosud nikdo nezabýval. 

Dochází ke zvyšování počtu onemocnění leukémií a nádory v blízkosti některých jaderných zařízení ve světě?

 V souvislosti s výskytem shluků dětské leukémie v okolí jaderných elektráren v Dolním Sasku v SRN pronikla více na veřejnost odborná diskuse o účincích dlouhodobých nízkých dávek záření na lidské organismy. V letech 1989 až 1992, šest let po uvedení atomové elektrárny Krümmel (leží na severním břehu Labe) do provozu, onemocnělo v obcích ležících v blízkém okolí elektrárny během čtyř let celkem 11 lidí na zhoubné poruchy krvetvorby. Odstrašující série, především, pokud člověk ví, že v této oblasti kolem Labe žije jen 8000 lidí, tj. populace, ve které by podle statistických očekávání mělo onemocnět každých 20 let jedno dítě a jen každé 2 až 3 roky jeden dospělý na leukémii. 
Sedm dětí v sedmi letech: to je dvacetinásobné zvýšení rizika leukémie v této oblasti. Je velmi obtížné jednoznačně dokázat, že případy leukémie souvisejí pouze s blízkostí JE Krümmel. U všech ostatních možných příčin (chemikálie z průmyslu, zplodiny z automobilů, ..) však bylo prokázáno, že šlo o pouhé spekulace. Řada vědců uznává, že v problematice působení radioaktivních látek může být mnoho neznámých faktorů. 
Někteří oponenti studií, které upozorňují na souvislost mezi provozem jaderných zařízení a zvýšeným výskytem leukémie, nepřičítají tento jev vlivu nízkých dávek záření, ale působení tzv. onkogenních virů. V okolí velkých zařízení dochází podle nich k intenzivnímu míšení obyvatel, a to zejména v době výstavby. Virus, který podle předpokladů může nemoc způsobovat, se může lépe šířit. Tato teorie však nebyla dosud u lidí prokázána. Přesto je některými vědci využívána pro argumentaci, že nízké dávky záření nesouvisí s výskytem leukémie u jaderných elektráren, nýbrž že příčinou této nemoci jsou především onkogenní viry. 
Ačkoli není definitivně známa příčina výskytu shluků leukémie v okolí některých jaderných zařízení, fakt, že se takové shluky kolem těchto zařízení mohou vyskytovat, nelze dnes zpochybnit. 

Řada vědeckých prací dokazuje, že rakovinná onemocnění se stávají zjevnými až po více či méně dlouhé době latence. Proto nelze brát za definitivní výzkumy, které se provádějí pouze několik let od zahájení provozu jaderných zařízení. 
V České republice byla publikována studie "Zdravotní stav obyvatelstva v oblasti vlivu energetické soustavy Dukovany-Dalešice", která hodnotí vliv elektrárny Dukovany po 10-ti letech jejího provozu. Výsledky studie byly prezentovány i v tisku. - Viz článek z MF Dnes ze dne 9.1.1996. 


Lidé u Dukovan mají častěji některé typy rakoviny
 Jaroslav Čuřík

Brno - Lidé, kteří žijí v blízkosti jaderné elektrárny Dukovany, mají některé typy rakoviny častěji než obyvatelé jiných oblastí. Zdravotní studie Masarykovy university prokázala zvýšený počet nádorů tlustého střeva, mízních nádorů a leukémií. Experti však soudí, že radioaktivní záření z místní atomové elektrárny nemá na nemoci vliv. "Zkoumali jsme jedenadvacet druhů rakoviny. U sedmi z nich byly výsledky na Dukovansku lepší než jinde a pouze u tří druhů jsme zaznamenali zvýšený výskyt," řekl profesor Kotulán z Ústavu preventivního lékařství brněnské Masarykovy univerzity, který studii zdravotního stavu obyvatel v okolí elektrárny zpracovával. Vzhledem k tomu, že karcinogenní vlivy se projevují zhruba po deseti letech a elektrárna funguje právě po tuto dobu, mohlo by jít o první náznaky negativního vlivu jaderného zařízení. Radioaktivita na Dukovansku je však nižší než přirozené záření v jiných místech okresu Třebíč. Sám Kotulán přiznává, že jde o ojedinělé případy. Ze dvaceti tisíc lidí se uvedené nádory objevují u jednoho až dvou lidí nad celo- státní průměr. "Ruku do ohně však za to, že elektrárna neškodí, nedám. Negativní vliv nemohu úplně vyloučit, ale je to nepravděpodobné," řekl Kotulán. "Výsledky z Dukovanska zatím nic nedokazují. Při malém počtu případů totiž mohou mít i drobné nepřesnosti velký význam. Stačilo, pokud se třeba lékař zmýlil v diagnóze," vysvětlil Kotulán. Vyšší počet onemocnění rakovinou podle něho zřejmě souvisí s celkovým způsobem života a nesprávným stravováním lidí na Třebíčsku. Podobné druhy rakoviny jako jsou na Dukovansku byly dříve častější i v okolí anglické jaderné elektrárny v Sellafieldu. Tam však byly nemocné děti a mladí lidé do pětadvaceti let. Na Dukovansku trpí naopak rakovinou především starší lidé." V Anglii experti prokázali, že vyšší počet onemocnění rakovinou nesouvisí přímo s provozem atomové elek- trárny, ale s intenzivním míšením obyvatel, k němuž v okolí takových velkých zařízení dochází hlavně v době výstavby. Mohl se tak lépe šířit virus, který může podle předpokladů nemoc způsobovat," tvrdí profesor Kotulán. "Ani výbuch atomové pumy v Hirošimě a Nagasaki nezpůsobil masový výskyt leukémií, a přitom tam lidé dostali obrovské dávky záření," dodal. Počet rakovinných onemocnění v okolí Dukovan zatím neroste. "Přesto doporučuji, aby se tyto nemoci sledovaly alespoň dalších deset let. Pokud by jejich počet narůstal, mohl by to být vliv elektrárny," řekl profesor. Studie na druhé straně prokázala, že lidé na Dukovansku a Třebíčsku jsou celkově zdravější než ve srovnatelných oblastech sousedních okresů. Na Třebíčsku je například nižší úmrtnost, lidé méně umírají kvůli nádorům a na srdeční i cévní nemoci. 

Použitá literatura

Ing. Dalibor Stráský: Vlivy nízkých dávek záření z jaderných zařízení na živé organismy, 1997 
Roland Scholz: Ohrožení života radioaktivním zářením, 1997
Ing Edvard Sequens, Ing. Eva Hlasová a kol.: Ekonomické a ekologické důsledky těžby uranu v České republice, 1999