Jihočeské matky

Vnější havarijní plán

V těchto dnech již probíhá energetického spouštění prvního výrobního bloku. Vnější havarijní plán, který by měl řešit ochranu obyvatel v okolí JETE, je již schválen. 

Jsme však na možnou havárii opravdu připraveni?

Motto: “Vnější havarijní plán je schvalován nejpozději před prvním zavezením jaderného paliva.”(Vyhláška Ministerstva vnitra č.25/2000 Sb. )

Informovanost obyvatelstva

• Do termínu zavážení jaderného paliva proběhla jediná veřejná diskuse o vnějších havarijních plánech (VHP). Této diskuse se zúčastnilo asi 20 lidí. Obyvatelé 13km zóny okolo JETE obdrželi o VHP pouze brožuru a kalendář. Mimo zónu nedostali lidé nic.
• Do termínu zavážení paliva byla plánována evakuace jedné školy - ta však proběhla až po zahájení energetického spouštění. V ostatních městech a obcích v zóně zatím také žádné praktické nácviky za účasti veřejnosti neproběhly. 
• Nikdo neprověřil, zda obyvatelé budou správně reagovat na signály sirén. 
  Zkušenosti z Dukovan ukazují, že lidé reagují tak, že signály ignorují nebo se jdou zeptat, co se děje, místo aby se ukryli. Podobně u JE Würgassen v SRN zazněly sirény, kromě starostů je všichni ignorovali. 

Ochrana obyvatelstva

• Ochranné prostředky (např. ochranné obleky, roušky), zajišťuje stát pouze pro zásahové jednotky (hasiči, policie), nikoli pro obyčejné lidi. Obyvatelé zóny VHP nedostanou nic a musí si ochranné prostředky zajistit sami.
• Vnější havarijní plán se vůbec nezabývá lidmi, kteří nemají v zóně trvalé bydliště (např. rekreanti, dojíždějící zaměstnanci). Kdo jim vydá jódové tablety a kam se tito lidé ukryjí v případě havarijní situace? 
• Pro celý 13 kilometrový okruh se počítá pouze s 5 dekontaminačními stanicemi. Tento počet je podle našeho názoru nedostatečný.
• Zamoření území mimo zónu není ve VHP řešeno. Příslušná opatření budou přijata až při havarijní situaci. To už ale může být pozdě.

Kdo oznamuje radiační havárii?

O radiačním nebezpečí bude informovat jaderná elektrárna Temelín. Zkušenosti ukazují, že provozovatel jaderného zařízení má sklon zprávy o radiačním nebezpečí zatajovat či zlehčovat. Jodové tablety je však třeba požít v průběhu několika málo hodin před nebo po ozáření. Na JETE by měla podle našeho názoru pracovat nezávislá monitorovací stanice. Nejznámějším případem zatajování informací byl Černobyl. Existují však i jiné, méně známé případy, například: 
- 1997 - Česká republika, Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Zde unikl 2.7.2000 radioaktivní jód (množství na úrovni týdenního limitu). Státní úřad pro jadernou bezpečnost o tom však informoval s více než měsíčním zpožděním.
- 1997 - Japonsko, závod na zpracování jaderného odpadu v Tokai - teprve5 dní po havárii vyšlo najevo, že úroveň radiace byla 10 krát vyšší, než příslušné orgány původně oznámily. 

Kdo to všechno zaplatí?

Prostředky na zajištění technického vybavení 13kilometrové zóny (opravy silnic, mostů, vybudování příjezdů k samotám, zajištění speciálních mobilních telefonů pro starosty, zajištění nemocnic a náhradních ubytovacích kapacit, potravin, autobusů, zajištění propagace....) však region nezískal. Na individuální zajištění objektů občanů pro bezpečný úkryt (zajištění sklepů - utěsnění oken, filtrační zařízení) neposkytuje stát žádné prostředky. Zákon o krizovém řízení stanovuje, že náklady na provedení krizových opatření uhrazuje obec z obecního rozpočtu. Obce však na přípravu VHP nedostaly ze státního rozpočtu žádné finanční prostředky.

Při zpracovávání tohoto letáku jsme čerpaly z těchto zdrojů:
- Vyhláška o havarijním plánování č.25/2000 Sb.
- Návrh vnějšího havarijního plánu, zpracovaný Okresním úřadem Č.Budějovice
- Podklady pro stanovení zóny HP (počítačový model), zpracoval SÚJB
- Apell - způsob předcházení nebezpečí velkých technologických havárií, překlad příručky pro pracovní seminář, září 1992, České ekologické manažerské centrum, Praha