Jihočeské matky

 EKOFILM 2006 - NA MISCE VAH 

   „Letos to nebude o katastrofách“ - tvrdilo se v tiskové zprávě, ohlašující letošní Ekofilm, snad pro uklidnění úhlavních bohatých, leč životní prostředí štědře poškozujících sponzorů.
Ale nakonec to i o katastrofách bylo.
Film „Nepříjemná pravda“, v němž bývalý americký vicepresident Albert Gore upozorňuje na globální ekologické hrozby s možnými katastrofickými dopady našeho jednání na všechen život na Zemi, zaplnil hlediště českobudějovického kina Kotva už v zahajovacím dni Ekofilmu a stal se tak jakýmsi (i když možná nechtěným) mottem festivalu.
  Zatímco renomovaní vědci i osvícenější politici si uvědomují, že výkyvy klimatu významně ovlivní také ekonomiku všech států, náš pan prezident žije zřejmě na jiné planetě, neboť klimatické změny považuje za „klasický podvod“ - jak sdělil svým posluchačům na nedávném semináři „Ekologické pravdy a mýty“ v Brně.
Tato rizika nepopřel přitom ani ČEZem dovezený, vskutku „nezávislý“ aktivista - prezident „Ochránců životního prostředí pro jadernou energii“ Bruno Combi ve své přednášce, jejímž cílem bylo upozornit na ekologické výhody atomové energetiky. Prázdnotou téměř zející aula Jihočeské univerzity, v níž přednášel a naopak hojná účast studentstva na promítání filmu „Černobyl – neviditelný zloděj“ svědčily ovšem o tom, že veřejnost vnímá také velmi neekologické aspekty jaderné energetické koncepce.
Dramaturgie doprovodných programů jakoby v posledních letech rozpačitě přešlapovala na místě. Výsledkem je kolísající kvalita zajímavých i méně zdařilých akcí, z nichž některé nemají větší ambice, než pobavit nenáročné konzumní obecenstvo.
To platí např. o vystoupení jihočeské finalistky „SUPERSTAR“ Kristýny Peterkové, které navíc poškodil necitlivý zvukař a nesehraný hudební doprovod. Posluchači, zdeptaní nesnesitelným hlukovým znečištěním životního prostředí v sále, pokud během tohoto extempore neuprchli ze sálu, s úlevou přivítali jeho konec a začátek promítání filmu. Trefně to komentovala mladá dvojice, sedící v řadě přede mnou: „Aspoň že teda třídí odpad....“ Některé „nedotaženosti“ v programu festivalu vnímají zřejmě nejen nostalgicky vzpomínající pamětníci - dle terminologie Mirka Patrika „staré olámané haluze“ ekologického hnutí.
Také diskuse s herečkou Květou Fialovou, přes její nesporné umělecké i lidské kvality, by patřila spíše než na Ekofilm k oslavám jejího životního jubilea. 
Ve snaze přibližovat Ekofilm co nejblíže k masám se tak může postupně rozpustit hlavní poslání festivalu v myšlenkově rozbředlý, vše relativizující happening. Pak ovšem mohu pouze doporučit méně Al Gora a více laškovného doktora Sádla, jenž hlavní příčinu ekologických problémů lidstva lakonicky shrnul v konstatování, že „lidi se nemodlej - a když už se modlej, tak blbě“.
Osobně mne nejvíc potěšila vzrůstající aktivita studentů Jihočeské univerzity, sdružených v Institutu aplikované ekologie DAPHNE ČR, kteří si část programu, probíhající na akademické půdě, organizují sami.

V Českých Budějovicích v říjnu 2006                           Jaroslava Brožová

P.S.

Pořádající Ministerstvo životního prostředí perem Jakuba Kašpara před rokem podrážděně reagovalo na dva články v Krasci, které nejen chválily, ale též kritizovaly to, co dlouholetým aktivistům v ochraně přírody připadalo na Ekofilmu méně úchvatné. Přes nesporně stále vzrůstající kvalitu hlavní náplně festivalu, jíž je přehlídka filmů o životním stylu a prostředí, mělo by MŽP naslouchat i méně pochvalným ohlasům a brát je jako užitečnou zpětnou vazbu, nikoliv jako útok na celý Ekofilm, za jehož výdrž i po 32 letech jsme my, pamětníci, všem organizátorům vděčni.