Jihočeské matky

Podařilo se sice konečně z firmy HBSW „vydobýt“ hydrogeologické posouzení čerpání zdroje podzemní vody v lokalitě Byňov, po němž léta volají majitelé okolních studní i občanská sdružení, neboť nadměrné čerpání hlubinného zdroje může ohrozit vodní režim území, jež je součástí Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Novohradsko i sousedící CHOPAV Třeboňsko.
Firma ovšem tento posudek povinně musela přiložit k žádosti o obnovu povolení k nakládání s vodami, proto není důvod k jásotu, že se jedná o náš úspěch procesu IPPC.

Pro připomenutí: vypracování tohoto posudku bylo jedním ze zásadních požadavků veřejnosti v zahájeném procesu EIA v roce 1999, který byl tehdejším Okresním úřadem veden natolik nestandardně, že si odbor EIA ministerstva životního prostředí na základě indicií, zpochybňujících nezávislý postup úřadu, vyhradil vedení procesu EIA. Výsledkem zásahu MŽP bylo stažení žádosti firmy HBSW o povolení rozšíření výrobny. Všechny další změny v areálu byly pak prováděny „salámovou metodou“ s nezákonným vylučováním NGO, přihlášených dle §70 zákona č. 114/1992 Sb. na příslušných úřadech v Trhových Svinech i v Nových Hradech.

Z hydrogeologického posudku vyplývá, že vodní režim není zatím čerpáním v vrtů firma HBSW zásadně ohrožen, doporučuje se však provádět soustavný monitoring zásob podzemních vod. I laikům je však jasné, že při současném objemu čerpání zde dochází k drancování obtížně obnovitelného zdroje, jehož strategický význam bude v budoucnu narůstat. Krajský úřad také zohlednil náš požadavek na skutečně účinné odclonění nevzhledných výrobních objektů areálu, narušujících krajinný ráz a uložil firmě HBSW vypracování projektu ozelenění, jímž by byl neestetický zásah do krajiny alespoň z některých pohledů eliminován.

Pokud se jedná o další naše výhrady k provozu výroby „Dobré vody“ z hlediska rizik pro životní prostředí, k nimž patří nadměrná hluková a imisní zátěž z kamionové dopravy vyprodukovaných nápojů a nevyřešená problematika nakládání s vyprázdněnými PET lahvemi, které jsou odpadem, ve velkém zamořujícím krajinu, krajský úřad nenalezl v příslušných zákonech paragrafy, které by umožnily v rámci procesu IPPC tyto záležitosti řešit.

Jiskřička naděje je v deklarovaném pokusu ministerstva životního prostředí novelizovat zákon o odpadech tak, aby PET lahve byly vratné. To by mohlo, zároveň s logickým zdražením nápojů balených do PET lahví, motivovat více lidí ke konzumaci dnes stejně kvalitní a mnohem levnější pitné vody z kohoutků v našich domácnostech. Otázkou ovšem zůstává, zda by firma HBSW i nadále nečerpala „Dobrou vodu“ stejně intenzivně a nevyvážela ji do zemí s méně přísnými ekologickými předpisy.

I když tedy některé naše požadavky ve věci zmírnění environmentálních rizik a dopadů provozu byňovské výrobny nápojů byly splněny, hořká pachuť po doušku „Dobré vody“ v ústech zůstává. Jedná se o „zářný“ příklad, jak špatně provedená privatizace i po více než 15 letech škodí životnímu prostředí. Firma HBSW získala jako „ryze česká firma“ od ministerstva životního prostředí bezúročnou půjčku a garanci na úvěr pro rozjezd své „ekologické výroby“. Při slavnostním zahájení provozu, jehož se (jistě jen náhodou?) zúčastnil i belgický velvyslanec, tvrdil tehdejší prezident společnosti HBSW Petr Hudler redaktoru Lidových novin Čestmíru Klosovi, že „čerpání vody bude omezeno šesti litry za hodinu, aby se nenarušily poměry v podzemních vodách“. V článku, který vyšel 17. 9. 1992, slíbil dále pan prezident, že do roku 1993 vyřeší zpracování použitých lahví tak, že je budou vykupovat prodejci. Dnes firma patří belgickému koncernu.

V roce 2004 už měl závod, dle vlastních údajů na internetu, kapacitu 100 milionů lahví za rok.

Integrované povolení získala firma HBSW do roku 2012. V současné době neuvažuje společnost, která ji vlastní, o certifikaci systému environmentálního řízení.