Jihočeské matky

Chvíli hot a potom čehý aneb každý chvilku tahá pilku. Taková je zřejmě nejpřesnější charakteristika bitvy o budoucnost české energetiky. Ministerstvo průmyslu tahanici zahájilo v červnu loňského roku. Předložilo šest scénářů vývoje české energetiky, jeden horší než druhý. Rubat uhlí ve velkém, stavět jaderné elektrárny (nejlépe za státní peníze), trochu koketovat i s obnovitelnými zdroji energie, ale pozor - ne příliš. Na Ministerstvu se poté dveře netrhly, návštěvy bossů hnědouhelných společností střídala jednání s rozčilenými zástupci Ministerstva životního prostředí a ekologických iniciativ. Náměstek Pecina trval neoblomně na svém a brzy se mu podařilo urazit obyvatele kolem Temelína, kterým v médiích za dva další bloky slíbil fotbalové hřiště. Na Ministerstvu životního prostředí vzdali marné snahy o zkultivování bodrého Moraváka a jeho šesti variant a vypracovali varianty vlastní, modernější, leč z pohledu mnoha Jihočechů příliš kompromisní. Varianty s jadernou energií, nikoli na věčné časy, ale na 30 let s Temelínem a s Dukovany na 15 let.

Ministerstvo průmyslu uraženě trucovalo – uspořádalo proces posouzení vlivů koncepce na životní prostředí, ale neposoudilo varianty Ministerstva životního prostředí. To pak vydalo v procesu posuzování - jako rezortně příslušné místo - negativní stanovisko. Ministerstvo průmyslu následně svou preferovanou variantu mírně přistřihlo podle ekologického mustru. Přidalo pár procent u obnovitelných zdrojů, ale na zrušení tzv. limitů těžby uhlí a na rozvoji jaderné energetiky trvalo dál.

Proti plánům Ministerstva průmyslu se bouřili na demonstracích před vládou lidé z lokalit vytipovaných pro úložiště vyhořelého jaderného paliva, ale i lidé ze severních Čech. Jihočeské krajské zastupitelstvo přijalo usnesení proti výstavbě dalších dvou bloků Temelína a proti úložišti, Plzeňský kraj se vyslovil proti umístění úložiště.

Premiér Špidla vzkázal lidem z lokalit vytipovaných pro úložiště vyhořelého jaderného paliva, že menšina se musí podřídit většině, bez jádra to prý nepůjde. Představitel opozice Říman si zase v médiích notoval s ministrem Urbanem, že v jediném se s ODS shodnou – v dalším rozvoji jaderné energetiky.

Náhle však zástupci Ministerstva průmyslu i premiér změnili rétoriku – Temelín TATO vláda nerozšíří (následující už zřejmě může), úložiště vlastně nepotřebujeme. Nečekaný tah na šachovnici nelze vyložit jinak, než jako snahu zachovat si alespoň trochu sociálně demokratický image tváří v tvář překvapivému odporu občanů proti megalomanským záměrům a vzhledem ke klesajícím preferencím strany.

Vláda, která si energetickou politiku přehazuje jak horký brambor z jednání na jednání, by mohla v ideálním případě rozhodnout, že vlastně stohy popsaného papíru s detailními variantami energetické politiky vlastně nepotřebujeme. Papíry žloutnou a společnost se mění tak rychle, že predikovat podrobně vývoj na třicet let dopředu (především u cen elektřiny) je jako věštění z křišťálové koule.

Stačila by jednoduchá pravidla, kterými by stát zajistil především směřování k hlavnímu cíli – k trvale udržitelné energetice. Bude-li mít vláda toto na zřeteli, je zřejmé, jak musí rozhodnout o limitech pro těžbu uhlí a o plánovaných jaderných blocích. Jasná pravidla pro fungování elektroenergetického trhu potřebují i investoři. Stěžejní pro ně bude privatizace, liberalizace a ekologická daňová reforma. Určitě nepotřebují přesné návody, v jaké oblasti energetiky podnikat, kolik a jakých mají postavit elektráren. Energetická politika, která se vymezí touto byrokratickou funkcí, bude už v krátkém časovém horizontu neaktuální.

Dana Kuchtová, Sdružení Jihočeské matky