Jihočeské matky

Událost ve švédské jaderné elektrárně je zdviženým varovným prstem

Ve švédské elektrárně Forsmark došlo 25. července 2006 na prvním výrobním bloku k události, která vzbudila pozornost nejen laické veřejnosti, ale také odborníků, kteří ji označují za „vážnou“ a „nečekanou“.
Reaktor elektrárny Forsmark-1 byl automaticky odstaven poté, co došlo ke zkratu v rozvodné stanici. Pro fungování řídících a bezpečnostních systémů musí být zajištěn dostatek elektrické energie z vlastních záložních zdrojů. Ukázalo se však, že dva ze čtyř záložních generátorů byly nefunkční. Ve  zprávě inspektorů švédského jaderného dozoru z 31. července se uvádí, že během výpadku měli operátoři velké problémy s kontrolou reaktoru - nedostatek elektrické energie způsobil, že nefungovala řada měřících přístrojů, dokonce vypadávaly i obrazovky počítačů na řídících pultech. Bývalý ředitel JE Forsmark naznačil, že pokud by došlo souběžně k dalším komplikacím, mohlo dojít až k tavení aktivní zóny reaktoru.
V návaznosti na tuto událost byly ve Švédsku preventivně odstaveny další dva reaktory v elektrárně Oskarhamn, neboť vedení elektrárny nemohlo vyloučit podobnou nehodu. 
Za pozornost stojí analýzy americké Komise pro jadernou bezpečnost (NRC), které obecně poruchu vlastního napájení elektřinou při výpadku externí elektrické sítě identifikují jako klíčový faktor pro vznik těžké havárie spojené s tavením aktivní zóny a nekontrolovaným únikem radioaktivních látek do životního prostředí. Ve světle těchto informací je alarmující, že odborníci, kterým se podařilo zjistit příčinu nehody, odmítli na tiskové konferenci, která se konala 7. srpna, sdělit příčinu nehody - jedná se prý o výrobní tajemství!

Incident ve švédské jaderné elektrárně je zdviženým varovným prstem.Padesát let od zahájení provozu jaderné technologie a dvacet let od havárie v Černobylu jsme stále nuceni žít s vědomím hrozby jaderné havárie. Jaderný průmysl v tomto směru zklamal a současná technologie jaderné energetiky, jejíž využívání může mít tak fatální následky, by se měla stát minulostí.

Na pozadí této události jsme svědky oživené debaty nad využíváním jaderné energie, přičemž ochrana klimatu a šetření zdroji se staly pro jaderný průmysl zaklínadly, kterými se snaží ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch této technologie. Bezpečnostní otázky zůstávají poněkud stranou, ačkoli právě bezpečnost by měla mít, v souvislosti se stárnoucím arzenálem reaktorů ve světě a sílícími tlaky na prodlužování životnosti reaktorů, absolutní prioritu. Nové fenomény, jako jsou zpětné účinky liberalizace mající za následek tlaky provozovatelů na snižování provozních nákladů,  extrémní výkyvy počasí, které mohou mít, stejně jako případný teroristický útok na rozvodné sítě, za následek ochromení dodávek elektrické energie, ke zvýšení rizika havárie  jenom přispívají. 

Propagátoři jaderné energie jako prostředku boje proti klimatickým změnám si ale zřejmě neuvědomují, že jediná havárie, jeden teroristický útok by možná stačily, aby se národně či dokonce mezinárodně zhroutila akceptance této technologie. S takovýmto rizikem koncipovat mezinárodní programy na odvrácení změn klimatu je nezodpovědné. 


Daniela Magersteinová, Jihočeské matky